Vítám vás na svým blogu.. NAROVINU: nestojím o REKLAMKY , žádný ty ŘETĚZOVÝ PTÁKOVINY a už vůbec ne o kázání LŮŽOVÝCH BÁRBÍNEK A SLIZKÝCH KENŮ!!! :-! jestli se hlásíte k něčemu takovýmu, stiskněte ČERVENÝ KŘÍŽEK V PRAVÝM HORNÍM ROHU!!! pokud tohle někdo poruší, tak jen jedno: GERARD VŠEMOHOUCÍ VÁS POTRESTÁ!!!

Červen 2009

Duševní bolest jako droga

9. června 2009 v 19:05 | Euphoric-Endeavor |  Duševní bolest jako droga
Hned na úvod.. blbější titulek mě nenapadl, tak jsem to pojmenovala, jako celou tuhle rubriku.. je to zvláštní téma, pořád nad tím tak přemýšlím a má to svoje kouzlo.. to NĚCO, který mě jakýmsi zvláštním způsobem přitahuje..
*****
Poprvé jsem to zpozorovala u svého, moc blízkého kamaráda.. snažila jsem se mu nějak pomoct a když sme se poznali trošku blíže, zjistila jsem, že sme si neuvěřitelně podobní, co se povahy a psychiky týče.. tak jsem myslela, že mu pomůžu, protože jsem ho celkem pochopila.. snažila jsem se o to od listopadu.. a?? teď už si nějak nejsem jistá tím, že my dva si dokážeme pomoct.. jsme stejní..
*****
Prý se u mě vyskytoval BL syndrom, někdy, když mi bylo kolem desíti let.. za necelý tři týdny mi bude 18 a asi se to ve mně znova probudilo.. netuším proč, ale znova jsem to objevila, tedy spíše můj velice blízký kamarád.. a onen syndrom nemá moc daleko k duševnímu masochismu (prý nemoc).. a potom jsem si uvědomila, co jsem to prožívala v posledních třech letech.. neuvěřitelný sebetrýznění.. myslela jsem si jen, že je to prostě deprese.. ale deprese vám přeci nedělá dobře.. mě ano..
*****
Už se nedivím, že mi říkají, že jsem EMO.. všichni ti pozéři a trapiči si myslí, že EMO kids jsou zamindrákovaní a vydepkovaní cvoci.. není tomu tak.. jsou to jen jedinci více citově založení, jsou vnímaví a vnímají všechno, co se kolem nich děje a bohužel se děje hodně špatných věcí.. v tom je to.. proto jim třeba není do smíchu.. ale smát se dokáží, když mají důvod.. ale o tomhle jsem psát nechtěla.. ale taky to není od věci..
*****
Duševní bolest u některých není ani náznakem vidět.. někdo se umí přetvařovat, ale někteří nikoliv.. řekne se lehce: "směj se", když je druhýmu do pláče.. u těch nechápavých a zabedněných tupců, by si jeden musel před ně lehnout celej od krve, aby poznali, že mu není zrovna do zpěvu, protože u nich velí povrchnost.. museli by zavřít oči a podívat se do duše, která krvácí..
*****
Ale teď už k jádru tématu.. někdo se může ptát, co je to za kravinu.. ale kravina to pro někoho může být do doby, než to sám pozná.. když jsem o tom slyšela, nedokázala jsem to pochopit, jak někdo může být závislý na depresích.. ale je to tak.. jediné přirovnání a vlastně je to skoro to samé, je závislost na fyzické bolesti.. na tom, že jedinec nemůže vydržet bez té žiletky, kterou schovává v tajné skulince v koupelně..
*****
Nikdy jsem se nesebepoškozovala, jen jsem párkrát škrtla o to ostří, který se na mě smálo ve chvílích, kdy jsem byla totálně na dně.. ale kdo ne.. je to chvilkový zkrat mysli.. nahromaděná bolest, která se potřebuje dostat na povrch.. když jsem to zkusila, myslela jsem si, že se to tou krví odplaví pryč.. ale ne.. nepomohlo to.. popravdě, nic jsem necítila, jenom pořád to šílený sevření tam uvnitř.. jako kdyby vás něco kolem dokola obmotávalo.. rdousilo..
*****
Ale po chvíli jsem měla takovej zvláštní pocit.. najednou jsem se začala lehce usmívat.. ovládl mě jakýsi pocit.. nedokážu ho popsat.. prostě něco, jako když ste pod vodou a už nemůžete dýchat a najednou se dostanete zase k hladině, kde se volně nadechnete.. jo.. to je ono.. takový nepřekonatelný pocit svobody, úleva od toho sevření..
*****
Už kolikrát jsem tomu totálně propadla.. je to jako byste byli uzavření do jiného světa.. všechno se zdá tak utlumený, jako by se zastavil čas a všechno přestalo existovat.. jenom vy a vaše bolest.. uvědomujete si, že vám nic nepomůže a nejraději byste všechny sborově poslali do háje.. všichni vás nenávidí, nikdo vás nechápe, nenávidíte i sami sebe.. všechny pocity se vám míchají dohromady a už nevíte kudy kam..
*****
Slzy se samovolně spouští, chvějete se po celém těle.. je vám šílená zima, ikdyž je venku, nebo v místnosti 30°C.. pláčete a najednou se do slz, do toho hysterickýho pláče začnete usmívat.. najednou cítíte tu bolest, jak vás zbavuje toho sevření.. konečně se vám zase volněji dýchá.. a po chvilce i ona bolest, která vás osvobodila od toho šílenýho napětí a sevření, opouští.. je vám krásně.. ba přímo nádherně..
*****
Hned zapomenete na to, že ste se před pár minutami svíjeli bolestí na podlaze, bušili do zdi, z očí vám tryskaly slzy a chtělo se vám umřít.. když to potom přijde znova, spolehnete se na ten úkryt ve vaší duši, který schovává ten nepopsatelný pocit volnosti, to NĚCO, co vás zbavuje pout a dává vám křídla..
*****
Byla bych ráda, kdybyste se k tomu nějak vyjádřili, tohle jsou jenom moje pocity, zažívám to, tak jsem to napsala tak, jak to cítím já, bez jiných článků, bez jakýhokoliv materiálu.. tak jestli to jsou kraviny, berte to s rezervou.. mějte se zatím.. =o**

Ahooooj :)

7. června 2009 v 21:45 | Euphoric-Endeavor |  Darkness

ahoj

(na úvod.. měla jsem tenhle článek už napsanej.. ale když jsem ho chtěla publikovat, vyskočilo na mě okýnko "neautorizovaný přístup" a celý se mi to smazalo.. nesmysly přehlížet.. děkuji..)
*****
tak vás vítám na mým blogu.. :) někdo mě zná, protože tenhle blog není zdaleka můj první.. :) ostatní jsou zcela funkční, a ten můj výkecovej blog je hlavně o těch mých kydech a tak dále.. :) ale prostě mě napadlo tohle, tak jsem to založila.. blogaření mě v jistých směrech uklidňuje.. ikdyž jeho zakládání a dávání dohromady mě stojí pěknou kupu nervů.. x)) ale zvykám si, že jsou v životě i horší věci :) třeba taková nešťastná láska.. která je z jedný strany naplněná, ale z té druhé totálně neuskutečnitelná.. láska je jako droga, těžká droga, které se nedá jen tak snadno zbavit.. a navíc, když milovaná osoba je na kilometry daleko a ještě žije se svým partnerem, kterého miluje.. zvykám si, že nemám štěstí v lásce.. x))
*****
tak.. proč jsem si tohle vlastně zakládala.. nu.. těžko říct.. asi to byl únik.. ale proč? A kam vlastně? no.. to skutečně netuším.. stejně nemám kam utýct, ikdyž mám pořád potřebu se rozběhnout a utíkat pryč.. pryč od všeho.. pryč od života.. nevím, proč mi je poslední dobou takhle.. asi je toho na mě moc, protože právě tenhle týden mám praktické zkoušky a vůbec netuším, jak to tam bude probíhat.. nebo je to prostě jenom další můj psychopatický záchvat.. ale tak.. zítra tam přijedu a možná zase pojedu obratem zpátky domů.. nu což.. jenom necelých 50 kilometrů tam a pak zase zpátky.. x)) to zvládnu..
*****
nu co jsem to psala.. ano.. moje trapný úvahy.. jenom jsem chtěla vlastně napsat, proč jsem to založila.. asi z vlastní blbosti, ale co s tím nadělám.. nic.. vůbec nic.. žiju ve světě, kam určitě nepatřím.. chci pryč.. daleko.. někam do jiného světa, tam, kam patřím.. stačí mi, že mi skoro nikdo nerozumí.. v ničem.. mám zálibu v metalu, temných obrázcích a v těch všech "divných temných morbidních věcech" jak tomu říká moje maminka.. vskutku milý.. vážně.. zajímám se o takové věci, protože se mi to líbí.. ne z toho důvodu, že je to právě v módě.. na to nemám ani pomyšlení.. nikdy jsem taková nebyla a nebudu..
*****
vylezu ven v černých hadrech a hned slyším: "EMO IS DEAD!!" pff.. dobrý.. to je milé.. slyším to prakticky pořád, když jsem mimo mojí černou díru, tedy, můj modře vymalovaný pokoj.. proč mě nenechaj bejt? to mě nemůžou nechat v klidu žít? tohle mě totálně dodělává a cítím, že je to můj konec.. nic dobrýho není v dohlednu.. prostě nic.. vidím, jak vyletim u druhých praktických zkoušek.. neumim koblihy.. to je paráda.. kdyby se někdo blbě ptal, dodělávám hotelovku obor cukrářka.. jen pro info..
*****
a taky netušim, jestli máme ty zkoušky už zítra a v úterý, nebo ve středu a čtvrtek.. taky dobrý.. a jedna kámoška říkala, že ve středu.. kurva já nepojedu zbytečně takovou dálku a pak zpátky!! Ne nic.. mlčím.. tohle vůbec nepatří do úvodního článku.. jen.. jsem zoufalá.. a nikdo neslyší, že volám o pomoc.. to bych si vážně musela před někoho lehnout celá od krve, aby věděli, že sem prostě v hajzlu?? fakt?? oh to je tak milé, až se mi z toho chce zvracet.. vím vím.. že na moje blogy skoro nikdo nechodí.. asi jsem vážně jenom ta odpudivá a blbá káča, co si pořád jenom stěžuje, že prostě na mě všichni kašlou?? jo.. to je ono.. nu.. určitě na tom něco bude..
*****
určitě jo.. nasere mě každá volovina.. ale vážně každá.. odchází mi display na notebooku, na zkoušky nic neumim, nikdo není schopnej mě pochopit ( kromě pár spřízněných duší) a hlavně moje DEAD DESIRE.. jojo.. už bych to měla kurva konečně vzdát.. stejně to k ničemu nevede.. jenom k rozdrásání.. moje trapný, věčný vyptávání, jestli se uvidíme.. už bych měla držet hubu.. a to na pořád.. akorát.. nevydržím to bez tebe.. netuším, jak dlouho bych přežila.. ale.. je mi to vlastně fuk.. miluju tě.. a vlastně tě nenávidím.. ikdyž to spíš nenávidím sebe.. jo.. asi tak to bude..
*****
dneska jsem měla taaaakovou milou myšlenku.. ano mojí ironii je lepší přehlížet.. nu.. a ta myšlenka na mě přišla, když tady po mě a po mámě otčím řval a u mě se dožadoval (a stále se dožaduje) celkem vysoký sumy.. jo.. několik desítek tisíc nu.. to nosím běžně po kapsách.. hmm.. a za co vůbec? No přeci za vánoční dárek, kterej jsem od něj dostala.. tenhle notebook, na kterým píšu tenhle trapnej článek.. prostě debil.. dojebává mě.. sice se snažím ho nebrát na vědomí.. ale už je toho kurva moc..
*****
A teď k tý mojí myšlence.. nene.. žádný ostrý předměty.. to ne.. ono by to na tom těle bylo vidět a na další kecy nemám vážně náladu.. jednoduchej duševní masochismus není k zahození.. topim se v něm poslední hodiny docela dost.. ale jaxi už prostě nemůžu dál.. všechno mě štve a musím někam utýct.. pryč!!! =´(( nemůžu vydržet ve světě, kam nepatřím.. tady není moje místo.. tady, kde je každej zkaženej.. nemá v sobě nic dobrýho.. prostě nic.. vím, kdy bude dobře.. až budu zakopaná.. jojo.. tam bude všem dobře.. to zaručeně.. ale už sem ticho.. stejně sem všechny vás, co ste si tohle přečetli odradila a už na tenhle blog nepřídete.. fajn fajn.. já se už odsud klidím, jenom zanáším ovzduší svým pesimismem..
*****
zatím.. mějte se lépe, než já.. a než moje zlatíčko, který je daleko.. eeeeh.. raději jsem zapomněla, kolik to je kilometrů.. šílený.. tak já se jdu topit dál.. ale už sama pro sebe.. netuším vlastně, proč jsem to zakládala a proč jsem tuhle volovinu vůbec psala.. stejně si to nikdo nepřečte a jestli ano, tak o tom nebudu vědět, protože poslední dobou se komentářů nedočkám, ani kdybych se na hlavu stavěla.. papa.. =o**
I ♥hon