Vítám vás na svým blogu.. NAROVINU: nestojím o REKLAMKY , žádný ty ŘETĚZOVÝ PTÁKOVINY a už vůbec ne o kázání LŮŽOVÝCH BÁRBÍNEK A SLIZKÝCH KENŮ!!! :-! jestli se hlásíte k něčemu takovýmu, stiskněte ČERVENÝ KŘÍŽEK V PRAVÝM HORNÍM ROHU!!! pokud tohle někdo poruší, tak jen jedno: GERARD VŠEMOHOUCÍ VÁS POTRESTÁ!!!

Duševní bolest jako droga

9. června 2009 v 19:05 | Euphoric-Endeavor |  Duševní bolest jako droga
Hned na úvod.. blbější titulek mě nenapadl, tak jsem to pojmenovala, jako celou tuhle rubriku.. je to zvláštní téma, pořád nad tím tak přemýšlím a má to svoje kouzlo.. to NĚCO, který mě jakýmsi zvláštním způsobem přitahuje..
*****
Poprvé jsem to zpozorovala u svého, moc blízkého kamaráda.. snažila jsem se mu nějak pomoct a když sme se poznali trošku blíže, zjistila jsem, že sme si neuvěřitelně podobní, co se povahy a psychiky týče.. tak jsem myslela, že mu pomůžu, protože jsem ho celkem pochopila.. snažila jsem se o to od listopadu.. a?? teď už si nějak nejsem jistá tím, že my dva si dokážeme pomoct.. jsme stejní..
*****
Prý se u mě vyskytoval BL syndrom, někdy, když mi bylo kolem desíti let.. za necelý tři týdny mi bude 18 a asi se to ve mně znova probudilo.. netuším proč, ale znova jsem to objevila, tedy spíše můj velice blízký kamarád.. a onen syndrom nemá moc daleko k duševnímu masochismu (prý nemoc).. a potom jsem si uvědomila, co jsem to prožívala v posledních třech letech.. neuvěřitelný sebetrýznění.. myslela jsem si jen, že je to prostě deprese.. ale deprese vám přeci nedělá dobře.. mě ano..
*****
Už se nedivím, že mi říkají, že jsem EMO.. všichni ti pozéři a trapiči si myslí, že EMO kids jsou zamindrákovaní a vydepkovaní cvoci.. není tomu tak.. jsou to jen jedinci více citově založení, jsou vnímaví a vnímají všechno, co se kolem nich děje a bohužel se děje hodně špatných věcí.. v tom je to.. proto jim třeba není do smíchu.. ale smát se dokáží, když mají důvod.. ale o tomhle jsem psát nechtěla.. ale taky to není od věci..
*****
Duševní bolest u některých není ani náznakem vidět.. někdo se umí přetvařovat, ale někteří nikoliv.. řekne se lehce: "směj se", když je druhýmu do pláče.. u těch nechápavých a zabedněných tupců, by si jeden musel před ně lehnout celej od krve, aby poznali, že mu není zrovna do zpěvu, protože u nich velí povrchnost.. museli by zavřít oči a podívat se do duše, která krvácí..
*****
Ale teď už k jádru tématu.. někdo se může ptát, co je to za kravinu.. ale kravina to pro někoho může být do doby, než to sám pozná.. když jsem o tom slyšela, nedokázala jsem to pochopit, jak někdo může být závislý na depresích.. ale je to tak.. jediné přirovnání a vlastně je to skoro to samé, je závislost na fyzické bolesti.. na tom, že jedinec nemůže vydržet bez té žiletky, kterou schovává v tajné skulince v koupelně..
*****
Nikdy jsem se nesebepoškozovala, jen jsem párkrát škrtla o to ostří, který se na mě smálo ve chvílích, kdy jsem byla totálně na dně.. ale kdo ne.. je to chvilkový zkrat mysli.. nahromaděná bolest, která se potřebuje dostat na povrch.. když jsem to zkusila, myslela jsem si, že se to tou krví odplaví pryč.. ale ne.. nepomohlo to.. popravdě, nic jsem necítila, jenom pořád to šílený sevření tam uvnitř.. jako kdyby vás něco kolem dokola obmotávalo.. rdousilo..
*****
Ale po chvíli jsem měla takovej zvláštní pocit.. najednou jsem se začala lehce usmívat.. ovládl mě jakýsi pocit.. nedokážu ho popsat.. prostě něco, jako když ste pod vodou a už nemůžete dýchat a najednou se dostanete zase k hladině, kde se volně nadechnete.. jo.. to je ono.. takový nepřekonatelný pocit svobody, úleva od toho sevření..
*****
Už kolikrát jsem tomu totálně propadla.. je to jako byste byli uzavření do jiného světa.. všechno se zdá tak utlumený, jako by se zastavil čas a všechno přestalo existovat.. jenom vy a vaše bolest.. uvědomujete si, že vám nic nepomůže a nejraději byste všechny sborově poslali do háje.. všichni vás nenávidí, nikdo vás nechápe, nenávidíte i sami sebe.. všechny pocity se vám míchají dohromady a už nevíte kudy kam..
*****
Slzy se samovolně spouští, chvějete se po celém těle.. je vám šílená zima, ikdyž je venku, nebo v místnosti 30°C.. pláčete a najednou se do slz, do toho hysterickýho pláče začnete usmívat.. najednou cítíte tu bolest, jak vás zbavuje toho sevření.. konečně se vám zase volněji dýchá.. a po chvilce i ona bolest, která vás osvobodila od toho šílenýho napětí a sevření, opouští.. je vám krásně.. ba přímo nádherně..
*****
Hned zapomenete na to, že ste se před pár minutami svíjeli bolestí na podlaze, bušili do zdi, z očí vám tryskaly slzy a chtělo se vám umřít.. když to potom přijde znova, spolehnete se na ten úkryt ve vaší duši, který schovává ten nepopsatelný pocit volnosti, to NĚCO, co vás zbavuje pout a dává vám křídla..
*****
Byla bych ráda, kdybyste se k tomu nějak vyjádřili, tohle jsou jenom moje pocity, zažívám to, tak jsem to napsala tak, jak to cítím já, bez jiných článků, bez jakýhokoliv materiálu.. tak jestli to jsou kraviny, berte to s rezervou.. mějte se zatím.. =o**
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 it it | Web | 11. listopadu 2009 v 14:52 | Reagovat

vím o tom, viděl jsem o té problematice film, ale nikdy mne nenapadlo to zkusit, nebo, a to je možná pravděpodobnější, měl jsem obavy, abych tomu nepropadl. zatím s depresemi zápasím tím, že se z toho vypíši, ale moc účinné to zrovna není.
škoda že v těch úvahách nepokračuješ, rád sem budu chodit a diskutovat.

2 Euphoric-Endeavor Euphoric-Endeavor | 16. listopadu 2009 v 16:11 | Reagovat

v úvahách budu pokračovat.. jen musím mít náladu na jejich dopsání.. zrovna sem jdu kopírovat úvahu z mýho osobního blogu.. a určitě dopíšu ty úvahy, co tady mám rozepsaný :-) jsem moc ráda, žes přišel :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I ♥hon