Vítám vás na svým blogu.. NAROVINU: nestojím o REKLAMKY , žádný ty ŘETĚZOVÝ PTÁKOVINY a už vůbec ne o kázání LŮŽOVÝCH BÁRBÍNEK A SLIZKÝCH KENŮ!!! :-! jestli se hlásíte k něčemu takovýmu, stiskněte ČERVENÝ KŘÍŽEK V PRAVÝM HORNÍM ROHU!!! pokud tohle někdo poruší, tak jen jedno: GERARD VŠEMOHOUCÍ VÁS POTRESTÁ!!!

Proč se to vůbec děje??

19. listopadu 2009 v 16:00 | Euphoric-Endeavor |  Smutek
achoj..
*****
další úvaha je podle rubriky na téma smutek.. budu se snažit opět to pojmout z mýho pohledu, jako všechny úvahy.. doufám, že to bude ke čtení.. x))
*****
kde se vůbec bere smutek?? jak vznikne?? dost často se mi stává, že mě přepadne nesnesitelný nával smutku.. ale důvod mi nějak uniká.. říkám si, že se těch špatných věcí nastřádá moc a netuším, jak z toho ven.. obyčejná deprese, řekne se.. ale.. někdy je to něco víc.. něco, co vás ničí zevnitř, něco, co vám bere úsměv z tváře.. důvody smutku jsou různé.. například, že si někdo ustanoví nějaký cíl, a pak se jeho sen hroutí, když zjistí, že na to nestačí.. přepadne jej ten hrozný pocit.. pocit úzkosti, méněcennosti.. nu.. znám tohle moc dobře.. stalo se mi to.. a pořád stává..
*****
ale je zvláštní, jak na některých není jejich smutek vůbec vidět.. to jsou ti jedinci s tvrdou slupkou, snaží se působit vyrovnaně za každou cenu, myslíte si, že je nic nedokáže rozhodit, že jsou totálně duševně vyrovnaní a silní.. dokonce působí jako bez citu.. někteří takoví vážně jsou.. a není jich zrovna málo.. ale tihle citově založení lidé jen nechtějí světu ukázat svoje trápení.. umí to dobře skrývat a prostě se přetvařují.. nechtějí být litováni, nechtějí soucit.. u těhle lidí ale za čas vypukne skoro šílenství.. všechen ten potlačovaný smutek se vyvalí na povrch.. pak je to v nesnesitelné míře.. pořád si říkám, že je lepší se vybrečet a ulevit si nadáváním a tak dále, než to v sobě hromadit a pak se z toho skoro zbláznit..
*****
já.. neumím se přetvařovat, asi je na mě až moc vidět, že nejsem vyrovnaná.. ale já se měnit nehodlám.. co mi je po tom, co si myslí ostatní.. co mi je po tom, že mě mají za magora.. to je jenom jejich velkej problém.. nebudu řešit jejich bezohlednost.. ikdyž.. taky toho mám někdy dost.. uff.. ale zpátky k tématu..
*****
kdyby se dal smutek nakreslit, jak by asi vypadal?? jako prázdná stránka v knize? jako noc na hřbitově?? každý má tu svou představu a není lehký jí popsat.. třeba mi smutek připadá takhle:
*****
někdo jej vidí třeba jako dohořívající svíčku.. nebo zapadající slunce.. je to jen otázka chrakterů každýho z nás.. ale není to jen o nějakým hmotným zobrazení tohohle pocitu.. smutek je těžší ovládat.. někteří se smutku vyhýbají.. někteří jej vyhledávají.. jsou i ti, kteří smutek potřebují k životu jako vzduch a vodu.. jistý syndrom, má smutek jako pohonnou látku.. maniodeprese.. z totální radosti najednou spadnete na dno.. přepadne vás smutek, který vás skličuje kolem dokola svojí silou a vy nemůžete dýchat.. je vám zle, ale na druhou stranu to potřebujete.. pak přijde úleva.. viz. tenhle článek..
*****
smutek je nedílná součást života.. a setkáváme se s ním, abychom si mohli užít ty chvíle radosti.. nejhorší, co muže být je, když si někdo ze zoufalství vytváří svojí falešnou iluzi štěstí.. snaží si sám sobe nalhávat, že jej něco těší, ikdyž to není vůbec pravda.. na někom to není vůbec poznat a o jeho trápení nikdo neví, ale někdo není stavěn na to, lhát o svých pocitech.. a co víc, je to u něj zcela nemožný.. když toho dotyčnýho znáte a sdílíte s ním jeho radosti i starosti, pak všechno vypluje na povrch.. jestliže má hromadu problémů a za sebou nepříliš šťastných událostí, šťastný bývá málokdy..
*****
*****
možná horší, než samotné události jsou myšlenky, které se zaryjí hluboko do duše jako jizvy a ty se při každém připomenutí znovu a znovu rozbolí.. není na to žádný lék.. jen čas.. a i čas někdy na různé věci nestačí.. hojení těch jizev může trvat rok, dva, někdy deset let.. a někdy to bohužel trvá celý život.. ta událost se pořád vrací.. v podobě vzpomínek, snů a někdy v podobě vtíravých představ, kdy nechcete na tu věc myslet, ale pořád se vám dere do vědomí.. někdy ani vypovídání nepomůže.. když si někdo přeje, aby se vrátil čas a bylo všechno jinak, je veškerá pomoc ztráta času..
*****
když svým blízkým s jejich smutkem chcete pomoct, nejdříve jej opatrným způsobem nechte vyzpovídat se.. když o tom nebude chtít mluvit, tak jej do toho hlavně nenuťte, abyste jej ještě více nenervovali.. musí o tom chtít mluvit sám, jinak je to spíše ještě horší.. když budete o jeho problému vědět vše, tak to můžete začít řešit.. hlavně nezkoušejte nějaké zaručené typy, jako: "hlavu vzhůru" "dej s tim depkařením pokoj" no.. jen příklad.. to je jen zlomek z toho, co pořád poslouchám.. no jasný.. je to lehčí, než někoho vyslechnout..
*****
ale pokud vám na někom doopravdy záleží, tak byste i přes riziko odmítnutí, měli pomoc nabídnout.. nejde všechno najednou.. nevyřeší se nic ze dne na den.. chce to čas a trpělivost.. a lék na všechno je láska.. ať je jakákoliv.. dejte vašem blízkým najevo, že vám na nich záleží.. nenechte je v pocitu, že jsou sami a nikdo je nemá rád.. samota nepomáhá nikomu.. a nebojte se mu to dát najevo vřelým objetím.. to zahřeje stejně, jako vřelá slůvka.. :)
*****
tak.. asi už budu končit.. nedává to smysl, ale to je jedno.. snad si z toho něco vezmete.. a já mizím.. papa a Gerard s vámi.. ♥
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gothic Gothic | 15. června 2012 v 16:26 | Reagovat

Krásný to máš! Nic takovýho bych v životě nevymyslela.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I ♥hon