Vítám vás na svým blogu.. NAROVINU: nestojím o REKLAMKY , žádný ty ŘETĚZOVÝ PTÁKOVINY a už vůbec ne o kázání LŮŽOVÝCH BÁRBÍNEK A SLIZKÝCH KENŮ!!! :-! jestli se hlásíte k něčemu takovýmu, stiskněte ČERVENÝ KŘÍŽEK V PRAVÝM HORNÍM ROHU!!! pokud tohle někdo poruší, tak jen jedno: GERARD VŠEMOHOUCÍ VÁS POTRESTÁ!!!

Smrt z lásky

23. listopadu 2009 v 16:10 | Euphoric-Endeavor |  Smutek
nikdy nevíte, kdy vás to v životě taky jednou potká.. koho ne.. myslím, že je tolik zamilovaných lidí.. ale milují doopravdy? vážně tu neskonalou lásku ke svému protějšku myslí zcela upřímně? jestli to je jen rádoby póza, aby se ten ubohý jedinec vytáhl, že s někým chodí, nebo jen holá pravda.. to se jen tak nepozná..
*****
sama za sebe můžu říct jedno.. miluji.. a moc.. a je mi to jasný - zase špatně, jak to už u mé éry "zamilovanosti" bývá.. ale kdy a jak se vůbec mění zamilovanost, to pouhé divoké poblouznění smyslů, do fáze bezmezné lásky? přijde to časem.. jsou jen dvě možnosti.. zamilovanost zmizí a je to celé pryč, nebo celý tento cit se zocelí, zesílí až na nemožnou a nesnesitelnou míru a ona zamilovanost vzroste v ryzí lásku.. pak se to celé bere vážněji.. kamarádské povídání a pošťuchování se změní na milostné a vášnivé rozhovory plné citu a opatrnosti a čím více roste láska, s ní nabývá i touha na své moci..
*****

tohle téma neberu zrovna z té veselé a krásné stránky.. nebudu tu psát o něčem, co jsem neprožila.. když jsem se jako malá ptala, co je to láska? dostalo se mi odpovědi: "to když se zamiluješ, tak máš krásnej pocit.. pořád na toho dotyčnýho myslíš.. a nic jinýho nejde dělat.. pak ti je krásně, když jsi s ním.." jo.. super dětinská definice lásky.. ale.. mě se zatím podařilo poznat jen tu první část oné definice.. proto se tenhle článek hodí zrovna do téhle rubriky.. nic z toho jiného stejně není.. jenom smutek.. zklamání.. bolest.. a taky samota..
*****
když jsem zamilovaná (včera to byl rok), tak je jasné, že nemám náladu se vázat s někým jiným.. a ono to ani nejde.. kamarádka "dohazovačka" mě seznámila s jedním klukem.. a myslela si, že mě tím zbaví lásky k tomu chlapci, do kterého jsem čím dál větší blázen.. ale ne.. spíše ten cit zesílil.. a ikdyž vím, že s ním nikdy v životě nebudu a možná ho ani neuvidím na vlastní oči, tak se toho nejde zbavit.. je to pořád silnější a je to jako nezkrotnej živel, kterej nabývá na svojí síle.. a nedovoluje mi se volně nadechnout..
*****

někdy mívám pod náporem zoufalství hrozný myšlenky.. myšlenky na ukončení života.. tím by se sice všechno vyřešilo.. ale.. stálo by to za to? ono by to vlastně pak bylo jedno.. a není na tom nic těžkýho.. nasypat do sebe prášky co beru na depresi a spát.. ani bych to nepocítila a byl by konec.. ale proč bych neměla zkusit bojovat? ikdyž jsem z toho už unavená.. totálně bez síly.. pořád se najde malinká jiskřička, která mě donutí vstát ze země a jít.. jít dál po té cestě.. sice je strmá a kamenitá, ale jde to.. jak říká moje babička: jde to ale dře to.. a když to dře doopravdy hodně, spadnu.. a je pořád těžší a těžší se zvednout a znovu jít..
*****
sama sobě se divím, že jsem vydržela skoro tři roky žít v absolutní beznaději.. jo.. málem jsem umřela, ale to je vedlejší.. nechci si furt jenom ztěžovat.. ale.. nějak jsem to zvládla.. sice sama bych to nezvládla, ale s pomocí psychiatra a endokrinologa ano.. už jsem psala článek o mentální anorexii.. prolíná se to.. všechno se vším.. začalo to tím obyčejným smutkem.. nastala maniodeprese.. BL syndrom a ona mentální anorexie.. všechno psychický poruchy, které mi ruku v ruce zničili život..
*****
jo.. už vidím, jak si někdo říká "pojebanej emák.. v 18ti zkurvenej život.." ehm.. přijde mi to tak.. a myslím, že to tak je i ve skutečnosti.. že to není jen můj pocit.. to by k vysvětlení stačilo.. trápit se dá kvůli čemukoliv.. ale co se týče lásky, tak to se jednou potrápí každý.. a kdo to ještě nepoznal, tak to každýmu přeju.. pak si třeba začnete vážit svých blízkých, že jsou u vás když potřebujete.. ikdyž mám rodiče.. tak mi nikdo nerozumí.. přijde mi, že se mnou jednají jako se cvokem.. a tomuhle mýmu trápení říkají: "kravina.. zbytečná volovina.." když se chci svěřit, tak mi řeknou: "raději se starej o to, abys měla práci a nemysli furt na píčoviny.." to pak hrozně podpoří víte.. x((
*****
v tomhle pomůže jedině vzájemná důvěra.. a od důvěry se očekává hlavně to, že když mám trápení, tak se tomu dotyčnýmu můžu vyzpovídat a on mě rád vyslechne.. a pak mi třeba dá i nějakou radu nebo mě nějakým způsobem utěší.. ale ne.. tohle je prostě v mojí rodině neznámá věc.. myslí si, že to snad dělám, že mě to baví nebo co.. jednou jsem zrovna tohle řekla, myšleno v ironii a odpověď byla: "no mě přijde, že tě to baví.." tak to už je milí rodičové vrchol.. absolutní vrchol všeho.. nebylo by na škodu být trochu tolerantní..
*****
nejhorší na tomhle je, že se pak akorát cítím hrozně sama.. pak se diví, že se s nima nechci nijak bavit a ani se jim svěřovat.. ale mě to přijde jasný jak facka.. asi přes tu černotu do mojí duše nevidí.. a už o to ani nestojím.. když oni nestojí o moje pocity, tak se s nima o nich ani bavit nehodlám.. nějak to zvládnu.. sice nevím jak dlouho to vydržím.. ale snažím se.. ikdyž nevidím naději na to, že bych se mojí lásky někdy dotkla, užívám si toho, že si s ním aspoň můžu psát.. tak končím.. papa.. ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Deetox88 Deetox88 | E-mail | 3. května 2011 v 18:51 | Reagovat

Ahoj, nevim, jestli tenhle blog jeste vedes, ale i kdyz me mrzi tvuj pribeh, jsem na jednu stranu rada, ze v tom nejsem sama :( Mame (nevim, jak ses na tom ted) stejnej pribeh s tim rozdilem, ze ja ho vidim kazdej den v praci a nemuzu mu nic rict, protoze proste chybi odvaha. Uz jsem z toho taky na prasky a vubec nevim co s tim. Zmenit praci neprichazi v uvahu, pac je o ni nouze, ale hlavne bych ho nevidela vuuubec :-(  uz jsem v tom skoro dva roky a nejradsi bych se uz vseho zbavila. Preju ti silny nervy a abys byla konecne stastna :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
I ♥hon